Zachraňovat české startupy či ne?

Včera vyšla zpráva, že se čeští VC se v „těžké“ době spojili a chtějí pomoci českým startupům – a to tak, že nabídli 20-30 minutové sloty na konzultaci. Do několika hodin se u áčkových jménům zaplnily všechny volné termíny (Hledat investora, naklikám jich co nejvíce).

Za 30 minut hovoru dokáže startupista těžko přestavit svůj projekt, všechny klíčové indikátory a ještě dostat promyšlenou radu. Něco jiného je to u startupů z vlastního portfolia – ten investor sleduje dlouhodobě, zná jeho vývoj, industry i klíčové lidi. Existuje kontinuita. Komunikaci doprovázejí hodiny ve finančních datech, produktu i situaci na trhu.

Nevadí. I když jde možná o zastřený investorský speed dating, mám pro to sympatie. Před pár lety bych dal vlastní ledvinu za 20 minut s některými jmény ze seznamu.

Ale jde pomoci více a jinak – jak už nastínil na twitteru např. Petr Kováčik (CEO Blablu.com). Závazek investovat do ekosystému v těžké době, společná plaforma pro pitche, větší ochota koinvestic, rychlý přístup ke konvertibilním půjčkám – a hlavně deklarace pomoci. Penězi.

Je těžké predikovat, jak se vyvine trh a ekonomika. Nedokážou to investoři a nejsem zastánce toho, aby nějaké startupy zachraňoval stát nebo EU. Silný founder musí i v krizi umět začít škrtat, prosit klíčové lidi o snížení mzdy nebo výměnu za opce.

Opatrnost investorů je pochopitelná. Mají odpovědnost vůči svému kapitálu a pragmaticky je výhodnější vyčkávat a za pár měsíců se porozhlédnout po novém světě. Kdo přežil a kdo vyrostl. A do těch investovat.

Koronakrize určitě překleslí mapu startupů, svět se ale mění i pro české venture kapitalisty. Doba jim nabídla obrovskou příležitost vytáhnout nové klenoty z bahna. Musí ale začít riskovat, protože i oni mají co ztratit. Pokud noví jednorožci tuhle krizi zvládnou bez investorů, může jim dojít, že je vlastně nepotřebují. A to by byla škoda pro obě strany.



116 x zobrazeno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *