problém mého zítřejšího Já

 

Mám zásadní rozpor, se kterým bojuju odjakživa. S despektem se dívám na činy, které jsem udělal a dosáhl v minulosti a už dnes dávám vavříny SuperAdamovi, za to, co dosáhne zítra. Pohled je podobný perspektivou roka nebo dne. Když si představím, co jsem dělal před rokem, chce se mi smát, za rok se vidím na obálce Forbesu. Totéž přenáším do nových projektů – vidím je jako bájné Svaté Grály někde v mlze a unikám k nim z shitstormu denních úkolů a ty se samy nevyřeší.

Ráno (v poledne) začínám s pohledem do země a tíhou všech problémů světa na svých bedrech. Večer (a pozdě v noci) jsem člověk, který je odhodlán změnit druhý den  svět.  Co nestihnu dopoledne, doháním pozdě do noci a ráno je to stejné. Je to začarovaný kruh.  Pravda je ale asi někde uprostřed – byl jsem a budu takový, jako jsem dnes. Sestimsmiř.

Vím, že člověk musí být ohledně své budoucnosti optimistický, aby ho to hnalo někam dál…přesto mám problém to každodenně přenést do reality. A jsou dny, které pokrytecky proflákám u e-mailů a na zbytečných schůzkách. Přitom neznám lepší pocit, než se večer ohlédnout za plodným pracovním dnem s parťákem u piva (ideálně po sportu). Recept na úspěch je tak jednoduchý – pravidelná rutina, focus, vůle a plánování.

Pověsím si to nad postel.

 

 



548 x views.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *