hlasuji proti Cikánismu

Slyším to všude kolem sebe. Vlak nejede, protože asi Cikáni ukradli výhybku, že se ztratil mobil a že už je určitě v Cikánově. Není v tom nenávistný rasismus, spíše takový český gulášový cikánismus. Takové to domácí „Nejsem rasista, ale …“

Ztrácím pomalu víru, že dnešní vzdělaný člověk dokáže rozlišovat mezi tíživým sociálním problémem a rasovým stereotypem. Nepopírám, že u nás máme problematické etnikum a vlastně ani nemám řešení. Neptejte se mě, jak vyřešit romské sociální gheta, ani mi prosím nenavrhujte, abych si je nastěhoval domů. Chci vypíchnout jiný fenomén –  jak lehce a jak často mé okolí sklouzává k povrchním odsudkům, aniž by si uvědomovali nebezpečí této zkratky.

Stereotyp je pohodlný a legitimní – když budou zloději hlavně zrzaví, budu také ostražitý. A noci v tramvaji se nepůjdu skupinky Romů zeptat „Co děláš, jak žiješ?„. Přesto jako přínos k řešení vidím, pokud se my přemýšlivější stereotypů vůči romskému etniku vědomě vzdáme, i když k tomu situace nahrává. Nemám rád ty spiklenecké „hnědočechy“, „nepřízpusobivé“ a „kofoly“, za které řečník čeká uznání, protože přece vidí selským rozumem souvislost, která ostatním uniká.

Složité problémy svádějí k jednoduchým řešením. Už to tady bylo – lidi byli vražděni na základě svého původu, rasy nebo náboženství. Deportováni jenom proto, že mluví jedním jazykem. Možná i to o Židech začalo takovmi vtípky. Díky tomu tady máme homogenní stát a je lehké nerozlišovat pojem občan a Čech. Problém romské menšiny se nevyřeší bez toho, aby se oni v určité míře asimilovali, ale také bez toho, abychom pro to my vytvořili prostor – v našem myšlení.

Když mi bylo 10 let, chtěli mi dva Romové s tyčí ukrást nové horské kolo. Chci ale moc, když žádám v roce 2013, aby se v dobré společnosti odlišovalo „Okradl mě Dežo Demetér.“ versus „Všichni cikáni kradou?“ Pokud existuje jediný dobrý Rom, nemáme právo zobecňovat. Co až se objeví první slušný Cikán? S dnešním většinovým přístupem zhořkne a stáhne se zpět do své ostrakizované skupiny.

Těžce se rodí pozitivní příklady a kolotoč pokračuje, o Romech se šíří legendy. Není nekorektní bavit se o problémech s romským etnikem a pojmenovávat je, buďme však důslední a konkrétní, individualizujme. Nemám politické řešení, neobhajuju útoky v Duchcově a kriminalita Romů se mi nelíbí stejně jako kriminalita Bílých. Co mi vadí je způsob myšlení vetšinové společnosti, kdy půlka dětí nenávidí Romy, aniž by někdy s nějakým mluvili.

Vše, co jsem dokázal jsem dokázal jenom proto, že jsem mohl žít, studovat a pracovat svobodně. Bez významu toho, jakou řečí mluví moje matka nebo co dělal můj děda za války. Mí rodiče to štěstí neměli a já se tomu principu cítím závázán. Jsme stát, který pomáhali jako prezidenti utvářet dva světoví humanisté, ptám se, kdo jiný to má?

Sám Masaryk cítil vůči Židům předsudky citové, ale dokázal proti ním rozumově bojovat. Samozvaní ochránci pořádku chtějí dojet do ghet a vyřešit problém jednou provždy … I přesto, že jejich trestní rejstřík kvete víc než celý Máj. „Proč chráníte Cikány?, “ křičí na policisty, kteří nepustí rozvášněný dav na sídliště, aby provedl pogrom či kdovíco. Je smutné, že vše, na co jsou někteří hrdí je to, že jsou bílí Češi. Ale vlastenec znamená být v první řadě humanista, řekl TGM.

Dnes nestačí být férový, tím bychom se mohli spokojit se závěrem „vždyť ti Cikáni jsou fakt asi problém“. Je třeba jít příkladem pozitivní diskriminace, trošku tomu pomoci, vědomě. Menšina má být v demokracii pod určitou ochranou, ale chytře a důvodně.  Stát, úředníci i politici tápou, vyjadřují se rozpačitě, bez argumentů – možná sami neví proč je to důležité. Novináři jsou pro jistotu „korektní“ tam, kde nemají nebo naopak vyzvidhnou „Romismus“ v článku, kde je to irelevantní.  To dává nahrávku na smeč všem těm „slušným lidem“ v internetových diskusích.  Za pár let tady můžeme mít politickou stranu, která se sveze na téhle nebezpečné vlně.

Zlo nevítězí, protože je málo dobrých lidí, ale protože ti nic nedělají (Albert Einstein). Je jednoduché mlčet. Ale mělo by patřit k povinnosti slušného člověka se vůči těmto řečem ohradit, ať už mezi přáteli nebo na veřejném místě. Chce to trochu osobního hrdinství. Třeba jako majitel jedné dejvické hospůdky, který vykázal z podniku štamgasta, který vedl na baru rasistické kecy. Dokázal to, co já tehdy ne.



707 x views.