problém mého zítřejšího Já

 

Mám zásadní rozpor, se kterým bojuju odjakživa. S despektem se dívám na činy, které jsem udělal a dosáhl v minulosti a už dnes dávám vavříny SuperAdamovi, za to, co dosáhne zítra. Pohled je podobný perspektivou roka nebo dne. Když si představím, co jsem dělal před rokem, chce se mi smát, za rok se vidím na obálce Forbesu. Totéž přenáším do nových projektů – vidím je jako bájné Svaté Grály někde v mlze a unikám k nim z shitstormu denních úkolů a ty se samy nevyřeší.

Ráno (v poledne) začínám s pohledem do země a tíhou všech problémů světa na svých bedrech. Večer (a pozdě v noci) jsem člověk, který je odhodlán změnit druhý den  svět.  Co nestihnu dopoledne, doháním pozdě do noci a ráno je to stejné. Je to začarovaný kruh.  Pravda je ale asi někde uprostřed – byl jsem a budu takový, jako jsem dnes. Sestimsmiř.

Vím, že člověk musí být ohledně své budoucnosti optimistický, aby ho to hnalo někam dál…přesto mám problém to každodenně přenést do reality. A jsou dny, které pokrytecky proflákám u e-mailů a na zbytečných schůzkách. Přitom neznám lepší pocit, než se večer ohlédnout za plodným pracovním dnem s parťákem u piva (ideálně po sportu). Recept na úspěch je tak jednoduchý – pravidelná rutina, focus, vůle a plánování.

Pověsím si to nad postel.

 

 

dilema třineckého parkoviště

V lednu jsem byl v Sillicon Valley a teď občas jezdím do své firmy v Třinci. Dva rozdílné světy. Jelikož máme studio v centru Třince (dá-li se to tak nazvat), mám u firmy vyhrazené parkovací místo. Ani v malém městě není jednoduché někdy zaparkovat, kor když je to hned u úřadu práce nebo pošty. 

 

Parkoviste_trinec

 

Co řeším, když přijedu autem? Vidím lidi, kteří projedou dva zákazy vjezdu a zaparkují si auto na našem vyhrazeném parkovišti. S rozličnými výmluvami … „Chvilička, jenom si dojdu na poštu“ nebo „Já myslel, že je to města“ apod. Já to taky někdy v Praze nebo Brně zkouším:) Ale jako majiteli mi pění krev v žilách.

Co mě ale štve, je že se občas přistihnu, jak zařídit, aby bylo parkovací místo vždy volné nebo jak potrestat ty, kteří na mém místě parkují apod….. Jak vyřešit parkování v Třinci, kde jsem jednou za 2 týdny, protože to lechtá mou majetnickou ješitnost.

Je to důležité? Není. Před 2 měsíci jsem vymýšlel, s jakým globálním byznysem zkusím dobýt americký trh, a teď odháním auta od pošty v Třinci. Se stejnou energií a množstvím času.

Jaký je závěr? Nestačí pracovat a řešit věci. Je nutné vědět, čemu má smysl věnovat energii. Otázka zda začít v ČR nebo globálně se může zdát jako úplně jiný level, ale ve svém důsledku řešíte obdobné problémy a věnujete stejné množství energie.  Ovšem zásadní rozdíl může být ve výsledcích a dopadu vaší činnosti (Třinec vs. svět).

Obecně je můj sen v byznysu neřešit věci defenzivně (tzn. věnovat se tomu, co po mě kdo chce), ale ofenzivně, tzn. sám rozhodovat, kam směřovat svou snahu a co rozvíjet. Času a produktivních let máte jenom pár, tak proč řešit, kdo parkuje na vašem stání, když můžete zkusit dobýt svět.

8 věcí, které jsem řekl startupům

Po účasti v programu StartupYard II. 2012 s projektem Pizzatime.cz (dnes DameJidlo.cz ) jsem byl požádán o malý mentoring a shrnutí „lessons learnt“ z mého působení v tomto akcelerátoru. I přesto, že se nepovažuji za příliš úspěšného startupistu, rád jsem pozvání přijal.

O čem jsem mluvil?

 

1.Talk but work! 

První týdny budete jenom mluvit – s mentory, s ostatními, pitchovat. Je důležité to nepokládat za práci. Mluvení není práce, schůzky nejsou práce. Je to něco, co vám ubere čas, a ten je třeba dohnat po odpoledních a večerech. Nikdo vás hlídat nebude, ale demo day, kde musíte prezentovat,  se neúprosně blíží.

2. No excuses.

V sprnu jsem si myslel, že PIZZATIME nemá plánovaný růst prostě proto, že je léto a lidi neobjednávají…. kecy. Je umění být na sebe přísný a nehledat výmluvy – jako founder k sobě nebo k vlastním zaměstnancům. Byznys má pouze objektivní měřítka a kdo chvíli stál, už stojí opodál. Pamatujte, že cokoliv vás brzdí, číkoliv je to vina, se projeví na výsledcích.

3. Měřítko úspěchu.

Cokoliv budete dělat, vždy si určete jednu metriku, která bude známkou úspěchu nebo neúspěchu. Počet zákazníků, registrací apod. Kolem hodně „YESmanů“, kteří vás budou plácat po zádech i když 3 měsíce nikam nepokročíte. Měli byste v každém okamžiku vědět, jak jste na tom a kde máte mezery.

4. Demo Day

Je naprosto zásadní, abyste měli už na Demo Day produkt, který budete prezentovat. Pokud ho nemáte, můžete mít sebelepší pitch, ale za týden si na vás nikdo nevzpomene. Ani zákazník, ani novinář, ani investor. Roman Staněk řekl: „Investor se musí ozvat hned potom, co přiletí ze schůzky domů, jinak to ber jako zdvořilé ne.“

5. uvědomit si, co chybí 

Někdy je lepší, dívat se pod nohy, na čem můžete uklouznout, než jak vysoko polezete. Ve svém podnikání jsem měl spoustu brzd, které samy o sobě problém nedělaly, ale všechny dohromady „utahaly vola“. Říkám tomu „teorie cedníku“, např. Tomáš Čupr „čůrá na ohýnky“. V Pizzatime byla slabina v IT backgroundu a složení teamu, např. Limmate selhali technologicky, ActivePeopleDo na to neměli čas apod. Vtip je v tom problémům předcházet, ne je řešit, až jsou z nich noční můry.

6. Předčasné uspokojení.

Na spoustě projektů, které jsem sám spouštěl, jsem se falešně upínal na samotné uvedení produktu na trh. Tak nějak jsem čekal, že to potom půjde samo. Nešlo. Spuštění produktu je jenom začátek dlouhé cesty. Práce nastává potom – získat první uživatele, první peníze, masírovat týdně updaty. Vzpomínáte na launche projektů ze SY 2012? Já moc ne.

7. Silicon Valley je blíž, než si myslíte.

Škoda, že účastníci SY nejedou do SF na začátku, ale až na konci programu. Pro mě osobně byla návštěva Sillicon Valley velice inspirativní.  Byl jsem překvapen, že to, na co si v Evropě hrajeme, tam opravdu funguje (pitche, angel investoři, VC, akvizice apod.). Setkání s Alainem Rossmanem nebo Romanem Staňkem mi potvrdila, že svět je na dosah ruky a pokud máte dobrý nápad, team a pressure, máte šanci i jako Mr. Nobody. Ignorovat globální trh znamená, že pro svůj nápad nežijete, ale je to jenom hobby.

8. Pozor na zombifikaci!

Je fajn se do něčeho vrhnout po hlavě. Startup ale není typ firmy, jako spíše jedna z jejich fází. Startupem nejde být dokonečna. Startup je revoluce, změna a neustálé zkoušení nových přístupů. Myslím, že #fail není stigma, blbé ale je, když je startup dávno #fail, ale nikdo si to nepřipouští. Do živého tne super glosa od Danielle Morrill (doporučuji i s hudbou).

9. Enjoy it, use it.

Neberte se až příliš vážně, 9 z 10 firem jde stejně do ztracena… Ale pokud máte šanci pracovat na svém snu, dejte do toho vše. Využijte maximálně nálepky startup – prezentujte se, poutejte pozornost, zaměstnávejte lidi skoro zadarmo (jste startup..:), mějte vždy důvod nejít se svou holkou do kina (mimochodem existuje na to i knížka). A hlavně – užijte si to!

 

moje nápady na startupy II.

Líbil se mi článek Robina s nápady pro startupy. Kouknul jsme se do šuplíku a zjistil, že mám taky několik, ke kterým se asi nikdy nedostanu. A vlastně budu rád, pokud by je někdo zkusil.
Možná to může být inspirace pro někoho, kdo chce startupovat, ale zatím neví s čím 🙂 A hned se může přihlásit do dalšího kola StartupYardupřihlášky jsou do 7.1. a s některým teamem se uvidíme na tour po Sillicon Valley!

Moje (zatím bezcenné) nápady:

easy app pro notifikace

problém?
Proč mi holič, lékař nebo krejčí občas nepošle e-mail, že bychom se už měli zase potkat? Dneska nemají jak. Všichni se snaží sehnat nové zákazníky, ale péče o stávající je mnohem důležitější (a levnější). Pravidelné zasílání upozornění určitě potřebuje i někdo, kdo chce připomenout platby dluhé, nájmů apod.

řešení?
Jednoduchá služba na jednoduché potřeby něco a lá www.setcronjob.com. Nahrajete si kontakty, kterým chcete posílat pravidelné e-maily / emaily a nastavíte co kdy a komu se má posílat …něco jako opakující se událost v Google kalendáři, ale více customizované. Nepotřebujete CRM, stačí databáze zákazníků. Nahraju kontakty, dle skupin určím šablonové e-maily / sms a služba se postará o pravidelné zasílání, samozřejmě s možností odhlásit se.

Mobilní verze, bookmarklet pro Gmail, synchro s Google contacts. Propagace přes Google Apps Marketplace, Basecamp API apod.

peníze?
Třeba 9,90 USD/rok, premium účty s potvrzením doručení, bez capcha a s 20 sms zdarma, možnost dokoupení sms apod.

rizika?
Bude složité přesvědčit masu lidí, uvědomit si, že vlastně mají tuto potřebu – trošku se to překrývá se službami pro zpožďování a plánování emailů. Také pozor na spamovací služby.

wishlist

problém?
Při nákupech, hlavně vánočních, mě nebaví si ukládat dárky do bookmarků nebo si to někam zapisovat, ocenil bych jednu stránku, kde bych si uložil svůj nákupní seznam z více eshopů a měl ho všude k dispozici.

řešení?
Jedna stránka, kde budu mít uloženy věci, které si chci koupit, věci si do seznamu budu přidávat ručně pomocí URL, bookmarkletem a hlavně tlačítkem na detailu zboží „do seznamu“, které tam implementuje samotný eshop. Pomocí feedů z eshopů dokažu srovnat cenu, porovnat vlastnosti, upozornit, že dochází produkt skladem apod. Sharing seznamů mezi přátele, zasílání emaily apod.

Inteligentní návrhy, co bych mohl chtít koupit, a lá Fancy, repiny a lá Pinterest apod.. Připomínač narozenin lidí z mých kontaktů, Facebooku i s návrhem dárků na základě předchozích nákupů apod apod. Může se to posunout i do group giftů – http://www.thefancy.com/group-gifts. Eshopům by to mohlo poskytnout také zajímavé statistiky (např. vaše zboží je nejčastěji v seznamu s produkty eshopu XXX apod.)

peníze?
Lehké affiliate nebo placený režim pro eshopy a lá Heuréka, display reklama.

rizika?
Přesvědčit zákazníky o přínosu této služby, přesvědčit eshopy o implementaci buttonu na jejich stránky, případně placeném režimu. Riziko konkurence, musí být dostatečně odlišeno od službami typu Heruéka, Nuji apod.

mikroúschovy peněz

problém?
Nakupování v ČR trpí pořád obrovskou krizí nedůvěry, až na některé zavedené velké eshopy lidé nakupování nevěří a proto máme tolik dobírek a osobních odběrů. Pokud by měli určitou záruku či ručení při nákupu, benefitovaly by z toho obě strany.

řešení?
Vytvořit službu tzv. úschovy peněz při nákupu zboží z internetu. Příklad – kupuji pračku za 10 000 Kč, zaplatím předem, ne eshopu, ale uschovateli, který vyplatí peníze eshopu až v momentu, kdy se např. do 14 dnů neozvu, že zboží vracím nebo je tam jiný problém. V tom případě zůstávají peníze v úschově až do vyřešení dané věci. Uschovatel poté funguje i jako arbitr případných sporů. V košíku je to další položka – např. chcete ochranu vašich peněz formou úschovy za 49 Kč? ano/ne

peníze?
Malý poplatek od eshopu i zákazníka, ve velkých objemech zajímavá čísla. Hoodně hotovosti na účtech.

rizika?
Salesforce na eshopy, vybudování důvěry v lidech. Opět možnost přejetí velkým hráčem jako Heuréka. Právní problematika (úschova je výsostným právem advokátů a notářů).

UPDATE: nedávno něco podobného vzniklo – http://www.garantovanaplatba.cz ale v košíku jsem to ještě nikdy neviděl.

regionální servery

Pořád si myslím, že nikdo nevymyslel regionální portál verze 3.0, všechny stávající hrozně kopírují už překonaný model papírových novin (články, firmy, inzerce apod.) .. Chce to něco nového jako Facebook, nezaložený na síti přátel, ale regionální blízkosti. Podobný feed, který mi řekne, co se ve městě děje kolem mě s vazbou na geolokaci. Umožnit subjektům jako kino, klub, ale i firmám publikovat  novinky …všechen obsah získávat automaticky z jiných služeb (místa, akce vše existuje) nebo tvorbou obsahu uživateli. Propojit to s Foursquare, Twittery, Facebooky apod. Gamifikace, ambasadoři apod.

Dá se rozjíždět město po městě nebo nabízet jako whitelabel pro místní noviny, reklamní agentury atp., kteří by dokázali portál provozovat a propagovat místně. Ze zkušenosti vím, že i věci jako inzerci, práci nebo reality mají lidi pořád tendenci hledat spíše v místním deníku. Mluvím taky za server Trinec.cz, kde chodí 3000 lidí denně, tzn skoro 8% obyvatel (3nec má 40 000 obyvatel!) a vše co dělají je sledování inzerce a diskusního fóra. Pokračujte moduly s lokálními slevami, rozvozy jídel, realitami, autobazary od celorepublikových partnerů a nějaké $$$ se tam najdou..

hodnocení sportovců

Sport je čím dál větší byznys a vše, co dnes zůstane po odehraném zápase je výsledek a hrubé statistiky hráčů. Nikdo ale neví, jak který hráč právě hrál, kdo dobře bránil a kdo pomohl teamu jinak než góly a asistencemi. Podle mě existuje skupina lidí, kteří jsou do těchto čísel fanatici – třeba sázkaři.

Proč nehodnotit výkon hráčů (ale i trenérů a rozhodčích) přímo po zápase? Chci jako fanoušek vyjádřit svůj názor a třeba někdo, kdo zápas neviděl, bude rád za tento pohled. Představte si systém, který řekne, s kým se mu daří v obraně, vazbu jeho výkonu na výsledky mužstva apod. Odhadněte zda dá v příštím zápase góla, protože hraje dobře apod.

Slabinou je přímá monetizace – otázkou, zda je tam prostor pro premium účty třeba pro novináře, trenéry či sázkaře nebo by to bylo závislé pouze na affiliate se sázkovkama. Do toho pro uživatele gamifikace apod.

Přiznám se, to je projekt, který jsem svého času zkoušel s Morosystems na adrese www.hraci.info, ale nedokázal jsem tomu dát potřebnou energii a posun, protože jsem se věnoval více věcem najednou. Pokud by to ovšem rozjel někdo, kdo by se tomu věnoval s vášní a 100% nasazením, dá se to posunout daleko, i globálně. Já chci každopádně z iPhone hodonotit výkony hráčů snad po každém  zápase!:)

e-shop s dobrým jídlem

Ještě v Lunchtime impériu jsem měl budoucích to-do eshop pro jídlo. Nemyslím rozvoz jídel, jako spíše prodej kvalitních surovin. Inspirací byl server Foodzie.com, který se ale sloučil s Joyus a už je to jenom sekce, což je myslím škoda. U nás existuje Fler.cz, ale jídlo je tam zatím velice malou částí.

Idea je prodávat on-line suroviny s příběhem – maso farmářů, marmelády užasných babiček, rum z malé továrny na Kubě … svézt se na buzzech jako bio, fair trade apod. Projekt může hned fungovat přeshraničně, minimálně já bych si rád kupoval polské maso, slovenské sýry nebo rakouské pálenky.

Riziko může být spolehlivost dodavatelů (farmáři apod.), ale co si budeme říkat, i Makro má hodně věcí s těmito atributy 🙂 Jde jenom o správný mix, budování lovebrandu a masáží uvědomělých zákazníků. Jinak s tímhle vám pomoci nemůžu, je to dost blízko food delivery a na to mám no compete.

UPDATE: Prý se něco podobného už chystá…

affiliate soft

Pokud chcete provozovat vlastní affilate program, není moc alternativ. Dlouhodobě jsme využívali Post Affiliate Pro, který je ovšem šílený systém, co se týče funkčnosti a user friendly. Sice nějaké systémy vznikají, ale pořá je tam myslím prostor. V ČR se mi líbí affilbox.cz, nicméně chce to globální ambice.

Ve verzi 2 by to nemuselo být pouze pro vlastní partnery, ale mohlo by to také zprostředkovat provozovaným eshopům traffic / leady třetích stran.

_______________________________

Pokud vás něco zaujalo, přeji hodně štěstí v realizaci, prosím berte to jako tipy, každý projekt je sice o teamu a exekuci, ale některé myšlenky můžou mít fatální error, na který se příjde až časem. Většinu z těchto nápadů mám samozřejmě rozpracováno mnohem více, pokud by byl zájem, můžu nějakým menším způsobem také participovat, sám do toho ale určitě nejdu.

Samozřejmě 2 nápady, které mě poslední dobou zaměstnávají jsem zde nezveřejnil 😉

Vy ještě telefonujete?

Přesněji, řešíte podnikání skrz hovory přes telefon? Myslím, že éra mobilních telefonů skončila tehdy s reklamou na soby. Pro mě osobně je telefonování ztráta času – už jenom ta doba než to druhá strana zvedne a dostaneme se přes úvodní zdvořilosti!

Telefonovat neznamená pracovat efektivně, i když má člověk často pocit, že věci hrozně „posouvá“. Pro mě je opak pravdou – většinou se začíná otázkou „Jak se máte?“ a často se obě strany trumfují, kdo toho řekne více. Závěry jsou nejasné, každý si z hovoru vezme jenom to své. A v případě sporu se k podobě dohodnutého nejde vrátit.

Dávám přednost – e-mailu. Pracuji, kdy na to mám čas, určuji prioritu konverzací, vždy vím, kdo mi píše a z předmětu (většinou) poznám, o co jde.  Písemná forma vede k efektivní komunikaci, úspornému sdělení a přesnějším dohodám. Neskáčeme si do řeči a reaguji jenom na to, na co reagovat chci. Druhá strana se nemůže vymlouvat, že něco myslela nebo říkala jinak.

Samozřejmě jsou výjimky, kdy přínos Bellova vynálezu nepopírám, jenom se to v poslední době stalo nějak moc normou. Mám pocit, že někteří lidi volají jenom proto, aby udrželi kontakt nebo zvýšili urgenci svého požadavku. Pokud telefonuji tak buď řeším neodkladnou věc nebo si vyjasňuji nějaký rozpor.  Telefon je někdy dobré použít takticky –  když chcete zjistit něčí názor a víte, že by to nemusel napsat upřímně.

Svůj mobil bych ale za nic nevyhodil – je to pro mě dnes nástroj mnohem důležitější, slouží mi pro organizaci času, schůzek a úkolů. V neposlední řadě je taky díky Twitteru mocným informačním zdrojem. Vím, co se děje a stačí mi k tomu 140 znaků. Na mobil se proto dívám spíše než ho dávám k uchu. Ale pozor, dobrý sluha může být špatný pán, striktně vypínám veškerá samovolná upozorňování (e-maily, aplikace).

Takže když mi voláte a mobil vyzvání, patrně řeším důležitou věc a nemůžu to zvednout. Určitě ale zavolám zpátky – vsaďte se ale, vás vyruším od něčeho jiného. Může to znít extrémně, ale takto jsem si podnikání zařídil a nekončím den s tím, že mi drní hlava ze vzpomínání, kdo co vlastně chtěl. Pokud jste realitní makléř nebo obchoďák, asi to celé nezměníte, zkuste se ale někdy zamyslet, zda je nutné pokaždé opravdu „vytáčet“?

článek vyšel v E15 dne 10.9.2012

Profit_10_9

 

Gates i Zuckerberg nedostudovali – má to být vzorem?

V poslední době se v prostředí startupů (začínajících malých firem) setkávám s jevem, kdy mladý podnikatel (nebo vývojář, grafik) zahodí svá studia na VŠ, protože má našlápnuto na svůj velký globální startup. Udělal to Bill Gates, Mark Zuckerberg, tak proč by se měl školou zatěžovat on?  Nemyslím si, že je to dobrý nápad. A neříkám to jenom proto, že jako šedý vlk internetového podnikání jsem vysokou dokončit stihl. 

Mohl bych rozepsat spoustu důvodů, co univerzita s jistotou přinese. Poznáte spoustu přátel (ze kterých se za deset let stanou vysoce postavení lidé), dostanete se lehce do zahraničí. Každopádně získáte lepší přehled, slovní zásobu, naučíte se lépe pracovat s textem – jak při čtení, tak psaní. 

Pro mladého člověka vidím jeden zásadní důvod, proč studovat, a tím je konfrontace s autoritami. Bát se zkoušek, stíhat termíny seminárních prací a soustavně se připravovat v nějakém oboru je zkušenost nenahraditelná. Toto poznání přichází postupně časem. Nemyslím si, že je dobré hned po střední škole pracovat námezdně a naskočit do vlastního podnikání. Vědomosti a znalosti se odjakživa předávaly pod vedením starších, protože nedílnou součástí jsou i hodnoty. 

Rezignace na vysokou školu souvisí také s ambicemi a vytrvalostí. Pokud jsem položil VŠ a funguji dále, proč bych nepoložil při prvních problémech i můj projekt? Útěk nic neřeší, počítá se charakter a výdrž. Ruku na srdce, kromě mediků neznám žádný vysokoškolský obor, který by nešel udělat trochou učení v přestávkách jednoho nekončícího večírku, jakým studium na vysoké škole je. Existují také opravné termíny, výjimky a reparáty. Nechat se vyhodit je prostě umění. Školu dokončit potom není otázkou intelektu, ale spíše vůle. Známosti ze studií se poté stanou navždy vaší první a skvělou sítí, ve které budete vyhledávat pomoc nebo spolupracovníky.

Pokud máte talent, firmu rozjedete i za tři roky a budete o to lepší a zkušenější. A hlavně, hezký projekt se dá vyzkoušet nezávazně i během studií, nehledě na osvobození od sociálního a zdravotního pojištění. Jestli se teď vrhnete pouze do tvrdého byznysu, těžko si za pět let vzpomenete, že by bylo fajn něco dostudovat. O to více oceňuji snahu inkubátoru, který zve zkušené mentory a jehož se s mým projektem účastním.

Představte si třicet let od této chvíle. Jste ohromně úspěšní podnikatelé. Je to ale vše? Třeba budete chtít ovlivňovat svět kolem sebe více, účastnit se věcí veřejných, sdílet svůj pohled na svět. Co když budete chtít kandidovat na prezidenta? Ostatní se budou snažit nalézt vaše slabé stránky. S titulem, kontakty a nadhledem budete muset o to méně ostatním cokoliv dokazovat. Kromě znalostí ve mně vysoká škola zanechala určité postoje, ideje a naučila mě úctě a respektu. To vše tady dnes možná trochu chybí. Pokud se právě teď rozhodujete, zda se školou pokračovat nebo jí nechat, berte tenhle krátký text jako důrazný hlas pro.

 

článek vyšel dne 3.9.2012 v Hospodářských novinách 

Svoboda je v restauracích NEKOUŘIT!

Na tom, že jsem PRO zákaz kouření v restauracích asi není nic divného (možná tak mé příjmení:). Co mě ale štve, je být označován za levičáka. Nechápu, s jakou jistotou se oba tábory škatulkují měřítkem politickým. Kdo je proti kouření je řazen na stranu socialistů a ragulátorů. Naopak liberálové prý straní proti zákazům a podporují svobodu podnikání. Já jsem LIBERÁL a jsem PRO zákaz kouření – proč?

Už J.S. Mill prohlašoval, že „Svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Pokud vyvíjím jakoukoliv aktivitu (kouření) a ta může jiného omezovat, narazil jsem přesně na hranici své svobody. Základní premisa není, proč bych se měl omezovat ve své zálibě pro ostatní, ale spíše co mi dává právo narušovat svým zlozvykem komfort ostatních? Kouření je nechtěný zásah do svobody, ne jeho zákaz!

Že restaurace není veřejný prostor? Je to prostor společenský, který láká návštěvníky bez rozdílu. Není to nic výsostně privátního, co by existovalo v nějakém vákuu. Právní řád mnohokrát prolamuje institut vlastnictví regulacemi ve prospěch ostatních, o to více při podnikatelské činnosti. Ad absurdum bychom mohli zrušit povinnost podniků mít záchody, a argumentovat „přece všichni se mohou dopředu rozhodnout, do jakého podniku jdou.“

Že si můžu vždy dopředu vybrat? Ne pokaždé to platí… Jsem pozván na narozeninovou párty do podniku, který neznám. Chci jít na jídlo s dětmi do jediné hospody na vesnici. Moje svoboda je omezena a štvě mě to! Schovejte si za šos své argumenty, že mám vždy možnost volby … nemám. A i omezení mé volby je pro mě limitující – já nejsem ten, kdo má trpět pro zlozvyky ostatních.

Mám brát ohled na lidi, co kouřit chtějí? Tolerance kouření je z podstaty nelogická, udržuje se jakýmsi historickým opodstatněním, patrně protože bylo kdysi kouřit módní. Čistě technicky jde o zdraví škodlivý smrad. Nechápu, proč nikdo nebojuje za právo chodit do hospody neumytý, smradlavý nebo tam prdět a říhat? Moje znechucení bude sice větší, ale alespoň to nebude zdraví škodlivé. Kouřit někomu pod nosem je pro mě dnes společensky stejně nepřijatelné.

Všechny hospody zkrachují? Nikde v Evropě kvůli toho hospody masivně nezavírali a pokud ano, určitě to nebylo jenom kvůli kouření. Z hlediska hospodářské soutěže V civilizované Evropě už jsme jedni z posledních a jestli si mohou zajít zakouřit před hospodu Irové nebo Portugalci, nechápu proč si nemůžou štamgasti i na nejzapadlejší vesnici jít zabafat ven.

Omezujeme kuřáky? Kouření škodí zdraví. Nikdo tady neobhajuje právo kuřáků si ho svobodně ničit. Stát by však měl zákazem chránit ostatní, kteří se nechtějí smradlavých orgií v restauracích účastnit. Až se budou v budoucnosti učit o této době, budou si ťukat na čelo, že jsme bydleli v azbestových panelácích a navzájem se trávili dehtem v zakouřených hospodách. Pojďme to zakázat, abychom nevstoupili do učebnic právě kvůli toleranci kouření.

autor je zakladatel serveru LUNCHTIME.cz 

10 must-have programů zdarma pro práci na Macu

Alfred

lepší náhrada rychlého spouštění programů a hledání souborů než nativní Spotlight, který mi časem začíná hodně zpomalovat … kliknete na alt+space a začínáte psát jméno aplikace nebo souboru.

Typinator

Appka, která dokáže při psaní nahradit zkratku textem. Používám pro věty a texty, které často vepisuju …tzn. místo „s pozdravy Adam Kurzok“ napíšu jenom „spx“ a do textu se vloží můj komplet popis s kontaktními údaji…mám takto uloženo .. rodné číslo, IČO, adresu apod. V práci lze využít i na nejčastější odpovědi (např. návod jak nastavit heslo apod.)

Evernote

virutální sešit a zápisník, který se neustále synchronizuje on-line a je dostupný z webu nebo mobilu, pokud nejsem u počítače. Píšu si v něm nápady, pozámky a seznamy. Vhodný také pro GTD.

 

TinyGrab 

Pokud potřebujete často dělat screenshoty a šířit je dál, jako já, tento prográmek to ulehčí. Oproti nativní app ihned obrázek uploadne na server a vloží vám automaticky do schránky adresu, kterou už jenom vložíte do e-mailu nebo jinam..náhledová stránka nemá na rozdíl od jiných programů reklamy, ale příjemné pozadí.

 

Dropbox

Složka na počítači, která ukládá soubory automaticky do cloudu. V podstatě si tam dávám už veškeré důležité soubory a dokumenty, abych o ně nikdy nepřišel. Opět přístupno jak přes web tak přes mobil. 

Opera

Uvádím možná z nostalgie a proto, že ji používám i jako e-mail klienta, proč ale používám Operu?

– rychlé zobrazení stránek
– pohodlná práce s okny (pořadí, otevírání v pozadí, zavírání, zamykání)
– gesta (navigace, zavírání stránek pohybem myši)
– klávesové zkratky v e-mailu (odpovědět (R), přeposlat (F) apod.)
– rychlé zobrazení konverzací a e-mailů od jednoho kontaktu

V poslední době se však zlepšuje Chrome a určitě by šel hodně vytunit dodatky i Firefox. 

F.lux

Přizpůsobuje odstín a tóny obrazovky dennímu a nočnímu času, aby to bylo přirozenější pro lidské oči…Zatím jsem nepozoroval nějaký rozdíl, ale budu tomu věřit 🙂

JumpCut

Jednoduše kopíruje a uchovává veškerý obsah schránky (cliboardu, tzn. vše co zkopírujete CTRL+C) a umožní vložit znovu předchozí texty, místo CRTL+V akorát kliknete CRTL+SHIFT+V a vyberete, co chcete vložit. 

 

RescueTime

Webová služba, která sleduje používanost jednotlivých programů a stránek a jednou týdně pošle e-mail, jak efektivně jste u počítače trávili čas … má vlastní stupnici užitečnosti prográmků a stránek, ale dá se tam ladit vlastní 🙂 Premium verze umí zakázat používání žroutů času (FB, Tw), pokud se chcete na něco soustředit.

 

Adium

Messenger pro IM – používám pouze pro Gtalk, ICQ již nevedu … umí i Facebook, ale kdo to chce?

 

 

 

 

 

 

 

 

nový web města Třinec – otevřený dopis

Vážení třinečtí radní,

oslovuji Vás hromadně tímto dopisem, jelikož jsem měl se s většinou z Vás tu čest se již setkat. Rád bych se vyjádřil k nově spuštěné verzi stránek www.trinecko.cz, jako člověk, který má v této oblasti internetových prezentací 10 letou praxi a určité výsledky za sebou.

Nebudu se vyjadřovat ke grafickému zpracování, jelikož to je vždy otázkou subjektivní, rád bych však upozornil, že je stávající podoba webových stránek je nadále v rozporu se zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy viz – http://www.pristupnost.cz/pristupnost-webu-statni-spravy/ Nejde o hrozbu pokuty dle tohoto zákona, ale více mi záleží na světlu, které to hází na Třinec.

Druhou věcí, ke které se musím vyjádřit je zachovaná naprosto nepochopitelná struktura stránek – pokud není běžný občan erudovaný v rozdělení kompetencí mezi samosprávu a státní správu, nemá šanci z názvu sekcí poznat, kde potřebnou informaci hledat. Dám příklad – kde byste hledali rozpočet města? V aktualitách? Je to v působnosti městského úřadu nebo samosprávy? A není to náhodou na úřední desce? Většina ostatních měst přešla na rozdělení sekcí dle typu návštěvníka, který mi připadá mnohem srozumitelnější (sekce pro OBČANA, PODNIKATELE, TURISTU apod.) Zmatečnost webu umocňuje nefungující vyhledávání (zkuste si na trinecko.cz vyhledat frázi „rozpočet města“). Stávající stránky neslouží návštěvníkům, diskriminují handicapované občany a dělají městu ostudu navenek.

Nevím, zda je stávající stav výsledkem nekompetentnosti pověřených lidí, nebo to má souvislost s tím, že výběrové řízení vyhrála bývalá společnost jednoho z radních, ale je velikou škodou, že má Třinec webovou prezentaci na takové úrovni o to více, že se loňský rok o něm tolik mluvilo (hokejisté, zpěváci, p. Staszko apod.) a zájem o informace o Třinci byl loni rekordní http://www.google.com/trends?q=t%C5%99inec&geo=cze&sa=N

Rád bych podotknul, že jsme v roce 2012 a věc, jako internetová prezentace dle je otázkou desetitisíců korun – v roce 2011 bylo na odbor informatiky vynaloženo v neinvestičních nákladech 5 200 000 Kč! Dle stavu webových stránek je jasné, že je někdo vymýšlí bez potřebných schopností od počátku, což je určitě pracné a náročné (a nákladné) – krátkou rešerší po ostatních webech podobných měst zjistíte, že se jako celek outsourcují u poskytovatelů těchto služeb – stránky jsou poté moderní a věřím, že může dojít k úsporám v řádu statisíců korun v rozpočtu města ročně. Doporučoval bych se v dalším hledání rozpočtových rezerv soustředit i na tuto oblast. Pokud mám použít přirovnání, tak město také neskládá svůj vozový park mechaniky od první součástky, ale auta kupuje u prodejců aut.

Můj e-mail může znít jako zhrzená reakce jednatele firmy, která se účastnila výběrového řízení, ale měl jsem potřebu Vás na tento problém upozornit. Jsem ochoten s dalšími kompetentními lidmi z Třince bezplatně poskytnout oboru informatiky poradenství v této oblasti, případně existují firmy, které provádějí audit stránek dle zákona č. 365/2000 Sb. či se na obecní weby přímo specializují.

Stávající stav, který je v rozporu se zákonem, vnímám jako urgentní, prosím o předání kompetentní osobě.

 

Investovat do start-upu? 5 tipů z praxe

V průběhu 10 let jsem několikrát stál před rozhodnutím, zda investovat svůj čas nebo peníze do začínajícího projektu. Něco z toho vyšlo, mnoho ne. Rozhodl jsem se sepsat několik krátkých tipů, které možná někomu pomohou neopakovat chyby, na které jsem draze přišel já.

 Láká vás kamarád pracovat zadarmo do svého start-upu s vizí dolarových zisků? Zvažte …

1. jsou v tom peníze?

Peníze jsou až na prvním místě. Pokud dělat něco z nadšení, jen pro nehynoucí slávu uživatelů, s prvními problémy to omrzí. Musí přijít peníze, aby se projekt mohl rozvíjet. Vždy začnete plánem, jak a kdy získáte z/do projektu peníze.

2. jdou do toho všichni naplno?

Rozebírat nápad s kámošem v hospodě je fajn, ale pořádný úspěch si zpravidla žádá pořádné nasazení. Nechoďte do projektů, který stojí na lidech, kteří mají jinou práci, více dalších projektů nebo víte, že se mu nebudou věnovat naplno. 

Kdo má dostat zaplaceno hned a kdo bude společník? Podílem odměňte toho, o kom jste přesvědčeni, že bude mít projektu co dát i za několik let. Pokud cítíte jenom jednorázový přínos, radši si sežeňte peníze a zaplaťte ho.

Ale pozor – to, že jste společníci neznamená, že děláte navždy zadarmo. Odlišujte na jedné straně svůj strategický vklad (který dobře definujte) a průběžné operativní úkoly … nenechte svůj vztah k projektu v mlhavé rovině. Někdy je lepší i spolumajiteli za některé povinnosti platit, aby se na jejich plnění mohli ostatní spolehnout.

Také je dobré si na počátku říct, kdy a jak se bude rozdělovat zisk – spousta byznysů má miliardové hodnoty, ale společníci nedostali ani korunu.

3. rozumíte tomu?

Jasná otázka – určitě rozumíte byznysu, ve kterém chcete být hvězdou? Zainteresujte někoho, kdo už úspěšné projekty rozjel a zná jejich porodní bolesti, ušetříte si roky a šediny.

Nesoustřeďte se jenom na core byznys, kalkulujte i náročnost servisu, backoffice a podpory v souvislosti se škálovatelnosti do nebeských výšin.

Je málo služeb (Craiglist, Basecamp, Quality unit?), kteří dokážou vydělávat miliony s několik zaměstnanci. Jinak platí vzoreček, že čím více chcete vydělávat, tím více lidí zaměstnáte. Jste nebo máte osobnost, za kterou půjdou schopní lidé, kteří najdou motivaci rozvíjet váš byznys?

4. co konkurence?

Zvažte unikátnost svého nápadu a provedení a podívejte se, jestli už to náhodou nedělá někdo lépe. Představte si, že jste úspěšní:

Jaká je bariéra vstupu pro připadné další konkurenty, aby váš nápad zkopírovali s menšími náklady a vyvarovali se vašich začátečnických chyb? Konkurence, i pokud vám neubere zákazníků, svým způsobem mění trh, což může mít nepředvídatelné důsledky i pro vás.

Pozor také na velké značky ze stejné oblasti, pokud se vám bude dařit, všimnou si vás. Jak složité pro ně bude modifikovat svůj byznys, aby eliminovali vaši konkurenční výhodu?

5. máte opravdu plán?

Staré ekonomické přiručky pracují s finančními plány, odhady cashflow, plány obytu, SWOT analýzami apod. Pokud tomu nerozumíte, nic takového nedělejte – i přesto byste si měli alespoň laicky vypracovat, kde chcete být za několik měsíců či let, projektově i finančně. K plánu se pravidelně vracejte a buďte na sebe přísní. Není nic jednoduššího než si umět omluvit svůj neúspěch!