OPČNÍ PROGRAM VE STARTUPU (POLOPATĚ)

Máš startup, ale potřebuješ zapojit další schopné lidi? Nemáš peníze, jenom vizi a nadšení? Co nabídneš spolužákovi ze školy, aby ti po nocích naprogramoval prototyp aplikace? Aby opustil dobře placené místo v korporaci?
Rád bych navázal na svůj minulý „polopatě“ článek o VALUACI STARTUPŮ a napsal něco o opčních programech.

Opakuje se to neustále – vidím nadějný projekt, kouknu se do obchodního rejstříku a spatřím třeba 4 a více spoluvlastníků. A to u firem, které jsou na počátku svého podnikání, kteří se ucházejí o první investici. Je trochu nevšvarem českých startupů, že hodně brzy rozdají podíly každému, kdo se přichomejtne. A “na konci dne” skončí zakladatelé firmy u svého “životního” projektu s minoritními podíly.  Zde jsou nejčastější chyby při rozdávání podílů:

více lidí = více problémů
Z vlastní zkušenosti vím, že investor pohlíží na více společníků jako na riziko. Pokud nejste team sehraných spoluzakladatelů s jasnými rolemi, bude to při namlouvání investice spíše mínus.

Investoři hledají přirozeně jednoho, dva leadery, se kterým se chtějí bavit a team svěřují do jejich kompetence. Více zakladatelů znamená také více kecání do investiční smlouvy, valných hromad či nedejbože blokaci důležitých rozhodnutí. A samozřejmě chtějí, aby tento leader měl co největší mandát, tím pádem silnější pozici ve firmě (a mimochodem z jednoho koláče se investorovi ukusuje líp větší díl :).

odměna před prací
Odjakživa platilo, že nejdřív se vykoná práce a potom za ni získá odměna. Proto není moudré dávat programátorovi, obchodníkovi nebo nedejbože grafikovi podíl na projektu, ještě než dokážou, že ho dokáží úspěšně exekuovat. Pokud další členy zakládajícího teamu nedokážeš přesvědčit, že to bude opravdu velké a oni mají šanci se toho účastnit, tak nejsi ten správný leader.

 

riziko mrtvých podílů
Moc společníků, kteří dostali podíl hned na začátku není to nejhorší. Co působí na investora jako rudý hadr na býka je tzv. “mrtvý podíl.” Tzn. situace, kdy ti jednoho krásného dne řekne programátor, že už ho to nebaví, přítelkyně ho tlačí a on má nabídku tam a tam. Jenže co teď? Podíl si chce samozřejmě nechat… protože si to “odmakal”. Nezajímá ho, že máte příjem 50 000 Kč / měsíčně a do multimilionového exitu to bude muset ještě 10 let někdo potáhnout.  Noo, vlastně by ti podíl prodal zpátky, ale chce 1 milion Kč.

Jako founder to nikdy nebude procházka růžovým sadem, a několikrát budeš stát na zcestí – zda se zadlužit nebo se na všechno vykašlat … a mrtvý podíl bude argumentem pro variantu toho nechat. Ale nedělejme si iluzi – mrtvý podíl může držet i investor. Třeba ten, který ti do projektu vstoupil hodně brzo a hodně levně a nechce se účastnit či ředit v dalších fázích.

Jak tedy řešit opce?

U svých spolubojovníků se startupy jsem se setkal s několika scénáři, od prostého až po promakané, v tomto pořadí je sem sepíšu:


a, rozdělím malá procenta
Vyhradíš třeba 5-15% z firmy a rozděluješ to podle uvážení v čase klíčovým lidem. Třeba 0,5% z každý rok vedení programátorského teamu nebo 3% a dosažení obchodního výsledku šéfovi obchodu. Tyto rozdané podíly se můžou při dalších investičních kolech ředit nebo naopak být chráněny. Je třeba mít na paměti, že pracovníci opět nabývají pouze opce na tyto podíly – tyto opce je opravňují k podílu na ročním zisku nebo při exitu celé firmy. Nejsou společníky, zapsanými v OR.

Výhodou je relativní jednoduchost a transparentnost. Na druhé straně může hrozit, že ti můžou časem další podíly chybět (nebo paradoxně nadbývat) a těžko se odhaduje ten správný kus, který za začátku (resp. nejpozději s prvním investorem) vyhradit.

b, umožním koupit akcie (v budoucnu)
V případě, že to právní forma umožní (zejména a.s. nebo zahraniční firma) je možné uvažovat o různých podobách  tzv. stock option planu. Jen v jednoduchosti, co to znamená – nabídneš zaměstnanci, že si může kdykoliv v budoucnu koupit XX akcií firmy za dnešní cenu. Třeba za cenu dnešního aktuálního investičního kola, po kterém se ve firmě objeví. Nebo za 1000 Kč, pokud je s tebou od začátku (je docela důležité, aby to nějaká hodnota byla) . A řekneš mu – a teď se se mnou snaž, aby tahle cena byla při prodeji co nejvyšší!

Také jsem někde viděl, že na začátku vyhradila do stock option programu třeba 10% akcií a v každém kole prodala jen jedna polovina – tím že valuace firmy rostla více než 2x bylo v každém dalším kole sice akcií k rozdělení méně, ale za vyšší hodnotu. Zároveň se nikdy nevyprodaly všechny … chytré, hm?

Ale pozor, někde jsem se ale dočetl, že zisk z opčního programu podléhá odvodu sociálního a zdravotního, tedy další argument založit firmu mimo ČR, kde jsou na to právní řády lépe připraveny.

c, vytvořím dynamický opční pool
Trošku kreativní, ale moje oblíbená metoda, která nejpřesněji reflektuje zásluhy všech zúčastněných. Nejdřív se určí procentuální část firmy, která bude vyčleněna na tzv. zaměstnanecký pool. Řekněme, že to bude 8% firmy.

  A jak poté vypočítat reálný podíl? Každému podílníkovi se počítá počet měsíců, které ve firmě pracuje na fulltime, no a součet všech měsíců je 100% poolu.

příklad poolu:

– kolega 1 – 120 měsíců

– kolega 2 – 120 měsíců

– kolega 3 – 60 měsíců

  • celkem 300 měsíců (100%) a poté tedy bude reálné procento opčního poolu vypadat jako

– Petr – 120 měsíců – 40% – 3,2% firmy
– Pavel – 120 měsíců – 40% – 3,2% firmy
– Havel – 60 měsíců – 20% – 1,6% firmy

Tento systém motivuje k dlouhodobé práci pro společnost a dává novým zaměstnancům naději, aby jejich podíl rostl. Malá procenta nejsou blokována lidmi, kteří na projektu začínali, ale už třeba nedělají, protože tady pokud si někdo vydělá velký “podíl” a odejde, jeho část se časem zmenšuje. Férově a úměrně tomu, kolik práce je ještě do velkého exitu udělat.

 

Důležité jsou v tomto případě následující věci

– všichni členové poolu mají stejnou váhu, tzn. počítají se pouze měsíce ve firmě

– pool je dobré slíbit hned, ale přidělit až po roce (se započítáním 12 měsíců)

Tento model mám například v EXPANDO a pořád sháníme schopné lidi >>

 

„Ideální situací pro investora je silný podíl zakladatele (zakladatelů) a zároveň jasná motivace klíčových lidí tak, aby nabývali zajímavé podíly v čase.”

Ať už si vyberete jakokouliv z variant – PAMATUJ NA NÁSLEDUJÍCÍ:

Snaž se nebavit jen o procentech!
Zásadní chybou je, pokud si zaměstnanci (popř. investoři) přestavují podíl na firmě jako počet procent.  Procent je vždy málo, procenta nikdy neudělají nikoho šťastným. Ten správný founder jakékoliv tyhle úvahy utne a snaží se prezentovat budoucí hodnotu či valauci firmy – takže, neslibuj kousky procent firmy, ale kousek její budoucí hodnoty!

Jak to nedělat?

„Nabízím ti 2% firmy.”

Jak to dělat?

“Nabízím jednu padesátinu firmy, která do roku raisne 3 mil. EUR, protože jsme hot a máme hokejku, což zhodnotí tvůj opční podíl na cca 300 000 EUR…”.
Ale k tomu potřebuji tvou pomoc!❤

Nebo – loni jsme dělali 500k měsíčně, letos děláme 1 mil. Kč. Obdobné firmy se prodávají za 5x násobek ročního revenues – už máme hodnotu 100 mil. Kč!

„Koukni se na investice a valuace firem v oboru, snaž se sebevědomě projektovat životní cestu své firmy obdobně.“

Mají klíčoví lidé pochybnosti o této valuaci? Nemůžou mít, protože to závisí jen na nich, zda tento scénář vyjde.

Kolik procent dát
Jasně, ale komu kolik procent dát? V okamžiku, kdy už víš, kolik by měla být hodnota firmy (třeba za dva roky) můžeš zkusit s opčním zaměstnancem tyhle počty:

Ty: “Kolik by sis vydělal normálně?“
On: 100 000 Kč / měsíc
Ty: “Ok, nabízím ti 50 000 Kč / měsíc a podíl v opčním programu.“
On: Proč tak málo?
Ty: “Těch 50 000 měsíčně je tvá investice do naší firmy. Pokud se nám to podaří, přeměníš své 5% firmy z opčního programu na mnohem větší balík při exitu firmy.“
On: Nechápu?
Ty: “ Potřebuji, abys rozdíl toho platu investoval do našeho startupu. Při snížení ze 100k na 50k za 5 let se sice ochudíš o cca 600 tisíc ročně, ale můžeš získat mnohem více. Chci firmu jednou prodat min za 250 mil. Kč, tvých 5 procenta bude tvořit cca 10-15 mil. Kč…Navíc budeš v startupu, práce tě bude bavit a dávat ti větší smysl! „

 

A nezapomeň – dobré SaaS / platformní startupy se prodávají až za 3-4 násobek ročních obratů, takže pokud to myslíš vážně, cílíš na podobné sumy. Dají se na to najít čísla. Zbytek startupů je lifestyle byznys a v tom tě v podstatě nezajímá, kolik procent ti zbyde, protože ten se pro peníze nedělá.

Kolik procent do očního programu?
Na začátku je hrozně důležité si říct, kolik celkově procent z firmy chceš rozdat. Pro zakladatele může být dost těžké drobit malé podíly v čase podle toho, kdo schopný se namane. Mnohem lepší je prostě část podílu firmy na začátku mentálně odepsat na opční program.Samozřejmě vše má své pro a proti – a pokud se ti náhle naskytne (v pátem roce startupu) sehnat do firmy opravdu eso, které opční program s 10 zaměstnanci úplně nezbaští, musíš improvizovat a zase kousek ukrojit.

„Vyjednávání s klíčovým zaměstnancem je někdy důležitější než vyjednávání s investorem.“

Co advisory?
Kapitolou samu o sobě jsou další lidi, kteří firmě můžou pomoci jinak  – nějaký zkušený podnikatel jako mentor či poradce, nejlépe s kontakty, který ti pomůže získat klíčové zákazníky. Pokud máš jasný opční program, nemusíš s každým z nich vymyslet nové podmínky a způsoby motivace, prostě mu nabídni účast v opčním programu jako zaměstnancům.

Závěrem …

Nabídka podílu, akcie nebo účasti na poolu by měla být vždy navázána na konkrétní, měřitelný výsledek v čase, ideálně na výkon pozice na fulltime.

Výhodou všech řešení výše, také je fakt, že pokud zaměstnanec nebo co-founder udělá fakt něco hnusného, prostě mu opce zase vezmeš. Což by mělo být ošetřeno ve smlouvě o opcích.

Pokud máte dotazy či připomínky, napište mi, aspoň upřesním článek. Pokud vás zajímá sofistikovanější pohled, doporučil bych článek A. Kisky.

Nepochopitelné VYPRODÁNO ve Werk Areně

aktualizováno 23.2.

Dneska jsem chtěl na hokej v Třinci a už podruhé jsem zůstal stát u prázdných pokladen. Nedostal jsem se do Werk areny z důvodů z důvodu vyprodání všech dostupných lístků. Vyprodáno prý bylo letos už 11x v premiérové sezoně. Praská ale opravdu stadion ve švech?

Níže je foto, kde je reálně vidět obsazenost sedadel na zápase proti Plzni:

IMG_4277

 

Dnes proti Brnu už někteří diváci  při hlášení „VYPRODÁNO“  pískají, protože se jím politika klubu nelíbí. Opravdu je tak složité vymyslet systém, kdy by šly např. 5 min po začátku zápasu do dodatečného prodeje 50% lístků na stání s možností si sednout na prázdná sedadla? Nebo permanentky propadnou po 10. minutě s možností získat za ně lístek na stání?

Ano, vím, že dnes je spuštěn systém 2% slevy při odhlášení lístku přes Ticketportal, ale upřímně většina lidí (a zaměstnanců) permanentky dostala darem nebo levněji, takže systém očividně nefunguje – den před zápasem jsem žádný lístek na Ticketportalu nenašel. Možná je cesta funguje na Kometě, která za 5 odhlášených zápasů dostane fanoušek rovnou dres – je otázkou zda je to atraktivitou ceny nebo touhou ke klubu.

Myslím, že na prázdná místa doplácí atmosféra při zápasech, bufety i chybějící fanoušci, kteří by svůj tým rádi viděli. Hokejisti mohou získat mnohem větší podporu z hlediště, fanoušci jsou spokojeni a podpoří klub v dobách, kdy se mu nedaří

. Stačí se podívat, jak se to dělá jinde ve světě. Ono by možná stačilo dát na web čas od kolika se lístky prodávají nebo telefonní číslo (to jediné, které jsem našel mi zvedne paní ve staré Werk areně). Aréna je na světové úrovni, ale je škoda, že někdo nedělá dobře svou práci.

Železniční stanice Trzyniec (Třinec)

8893474399_57ab3f3a9c_oJedu vlakem do Třince a rozhlas v kupé oznamuje, že brzy bude moje stanice – nově mi to ale nezapomene zopakovat v polštině – przystanek Trzyniec. Nemyslím si, že je to šťastný nápad.

Polská menšina tady žije od nepaměti a i přestože jí ubývá, v některých obcích tvoří i půlku obyvatel (v Třinci cca 18%). Dle Evropské charty (skrze zákon o obcích) má národnostní menšina na 10% obyvatelstva právo na uvádění názvu ve svém jazyce. Ale musí o to požádat. A Kongres Poláků o to očividně požádal – těžko někomu zazlívat využití jeho práva. Nikde však nebylo komunikováno proč nebo co je k tomu vedlo – prostě si jednou takhle koupíte lístek na vlak a je tam napsáno Trzyniec.

Víte, jak to na mě pusobí? Jako by Třinec bylo svobodné město, něco jako Gdaňsk před druhou světovou válkou. S vlastní autonomií, nepatřící žádnému státu. Cizinec, jedoucí vlakem musí být zmaten, kde se vlastně nachází

Vedení polské menšiny to ale vzalo ze špatného konce. Ač je to jejich právo, projevuje se skrze něho čistě nacionalismus. Reálně to nikomu nepomůže, ale na druhé straně vyvolá u Čechů nevraživost nebo minimálně ťukání na čelo. Snad není žáden český Polák nebo gorol, který by české ceduli nerozuměl? Usilovně prosazovat Trzyniec je dávnou nostalgií věcí, nad kterými že se českopolské vztahy dávno přenesly. Navíc je to voda na mlýn hloupým nacionalistům z druhé strany, dnes víc než kdy jindy.

Neupírám menšinám sebemenší práva, dokonce si myslím, že u nás jsou diskriminovány a bojuji za ně. Nesnáším, když někdo říká něco na Poláky, natož na Čechy. Nedokážu říct, jestli mám více polské nebo české kořeny, asi jsem to nikdy nepotřeboval zjišťovat. Ale když za mnou kdokoliv přijede, hrdě ho beru do Polska, ukazuju věci na obou stranách a oni žasnou, jak blízko máme dvě tak bohaté kultury.  Dokonce se snažím projektem zPolska.cz napravit pošramocenou pověst zboží polského původu.

Myslím, že prosperita a krása celého Těšínska byla dosažena právě tím unikátním mixem kultur, aktivit, soudržnosti a spolků a vzájemnou tolerancí rozumných lidí. Obdivuju naše dědy, že tady z toho neudělali druhé Kosovo nebo po válce další Sudety. Je na co navazovat – ale na obou stranách.

Kéžby radši aktivity představitelů KP a PZKO směřovaly do kulturní oblasti – postavme muzeum, udělejme druhé Gorolskie Swiento apod. Nebo Víte, že se řeka Olše počeštila až v roce 1961? Vítal bych symbolické gesto ji přejmenovat zpět – nic proti ničemu. Žáků na polských školách každoročně ubývá – tak aby na Třinecku tímto tempem nezůstaly jednou jenom ty nápisy 🙁

Kdybych se narodil před sto lety … v tomhle městě…

Hodím to TOP09 – proč?

Líbí se mi, že tyto volby vyjadřuje své politické názory čím dál více lidí veřejně. Přidávám se. Asi nepřekvapí, že jsem spíše pravicového uvažování – podnikám, odvádím daně a do systému zatím více dávám než beru. A věřím, že čím větší svobodu budu mít, tím přispěju více. Nebudu to natahovat, po dlouhém uvažování budu opět volit TOP09, i když jde spíše o hlas srdce než rozumu.

PROČ?

1. prosazují zveřejňování smluv na internetu – popřípadě celou iniciativu Rekonstrukce státu, věřím, že je to velký krok k transparentnější veřejné správě. Zákon prosazoval v parlamentu poslanec Farský z TOP09, ODS je nejvíce proti.

2. Kalousek a Schwarzenberg – Kritici považují prvního z nich za zdroj všeho zla a druhý možná už trošku starý opravdu je.  Pro mě je ale hlavně Kalousek člověk, který dokáže prosadit věci, za kterými jde a Schwarzenberg asi poslední morální integritou na politickém spektru. A oba dva si můžou dovolit říct, co si myslí. Srovnejte ty dva s Kubou a Němcovou, pro mě to jsou bezobsažné leklé ryby.

3. chovají se jako politická strana – asi není náhodou, že TOP09 vydržela i do druhých parlamentních voleb, což se nové straně málokdy podařilo (viz Věci Veřejné, Únie svobody apod.) To, že se strana dokázala etablovat a funguje jako klasická politická strana je pro mě velké plus. Politika není sprosté slovo a neznám jiné, lepší řízení společnosti než skrze politický systém. Nemám iluze že by za každou stranou nestála nějaká zájmová skupina, k úrovni politické kultury ale patří, aby to nebylo skryté nebo to nepřerostlo únosnou mez.

4. prosadí se talenti – oproti např. ODS mi připadá struktura TOP09 mnohem více provzdušněná, nahoru se dostávají lidi ne podle věku ale díky své práci. Vídím to na třicetiletém primátorovi Prahy Hudečkovi, Janu Farském nebo Markétě Adamové (ano, přiznávám tady nemůžu být objektivní:). TOP09 není jenom Kalousek.

5. dělají i nepopulární věci – je to jediná strana, která má nějakou snahu alespoň se o reformách bavit a nejet 4 roky na tom, co nejvíce si uplatit voličce.  TOP09 nastolovala a prosazovala nepopulární témata jako škrty v rozpočtu, penzijní reforma apod. Jak se ji to v koaliční praxi podařilo je otázka jiná.

6. jsou proti neonacismu – možná vnímám anticikánismus citlivěji než ostatní, ale nevzpomínám si na představitele žádné ze stran, která by proti nedávným pogromům vystoupila. Karel Schwanzenberg to udělal. Oproti tomu z tohoto rozhovoru s představitelem ODS jde mráz po zádech.

Nic není ideální a je tady pár věcí které budu muset překousnout – zejména výsledky vládnutí za poslední 3 roky – přiznávám, že na pana Kalouska jsem minulé volby přímo sázel. Že pojede pragmaticky po číslech ať se děje, co se děje. Stal se ale opak. Růst dluhu se sice snížil, ale zvýšení daní přineslo paradoxně (ale logicky) méně peněz do rozpočtu. Všechny země v našem regionu zvyšovaly HDP a my máme záporný růst. V regionálním závodu náš kůň pokulhává. I ten letošní program není tak svěží a pragmatický, jako když ho psala nová strana v roce 2010, škoda.

CO OSTATNÍ?

Určité sympatie měli i Svobodní svým liberálnějším přístupem (který je třeba jako sůl), ale když jsem je chvíli sledoval, pochopil jsem, že mají problém se zásadní svobodou – svobodou názoru. Kdo si nemyslí co oni je debil, voliči osatních stran jsou idioti a jedině jejich pravda je ta pravá. Kdyby měli v nějaké obci starostu, tak asi zruší školky i domovy důchodců, protože „tohle stát nemá řešit.“

S finišem kampaní u mě bodují čím dál více Zelení. Přiznávám, hodně mě pobavil klip Ondřeje Lišky a ještě více prezentace otevřenosti dat Michalem Bergem. Škoda, že jdou o fous více k regulaci, vynucené solidaritě a chtějí zvyšovat daně. Hodně opinion leaderů v mém okolí se k nim přihlásilo, ale já asi nejsem dost cool 🙂

O ANO jsem nikdy neuvažoval. Babiš mě nezaujal intelektuálně a vadí mi i morálně jeho vzestup. Krátkodobě je zpestřením, ale není to politik – jde vidět jak neumí naslouchat a s každým se baví nadřazeně. Jeho impérium je bytostně závislé na veřejných penězích – a integrace politiky, médií a velkopodnikatelů může být nebezpečné.

nelíbí se mi železniční stanice Trzyniec (Třinec)

Jedu vlakem do Třince a rozhlas v kupé oznamuje, že brzy bude moje stanice – nově mi to ale nezapomene zopakovat v polštině – przystanek Trzyniec. Nemyslím si, že je to šťastný nápad.

Polská menšina tady žije od nepaměti, a i přestože jí ubývá, v některých obcích tvoří i půlku obyvatel (v Třinci cca 18%). Dle Evropské charty (skrze zákon o obcích) má národnostní menšina nad 10% obyvatelstva právo na uvádění názvů ve svém jazyce. Ale musí o to požádat. A Kongres Poláků o to očividně požádal – těžko někomu zazlívat využití jeho práva. Nikde však nebylo komunikováno proč nebo co je k tomu vedlo – prostě si jednou takhle koupíte lístek na vlak a je tam napsáno Trzyniec.

Víte, jak to na mě pusobí? Jako by Třinec bylo svobodné město, něco jako Gdaňsk před druhou světovou válkou. S vlastní autonomií nepatřící žádnému státu. Cizinec, jedoucí vlakem musí být zmaten, kde se vlastně nachází.

Vedení polské menšiny to ale vzalo ze špatného konce. Ač je to jejich právo, projevuje se skrze něho čistě nacionalismus. Reálně to nikomu nepomůže, ale na druhé straně vyvolá u Čechů nevraživost nebo minimálně ťukání na čelo. Je snad v našem regionu český Polák nebo gorol, který by české ceduli nerozuměl? Za úsilím prosazovat Trzyniec stojí nostalgie, nad kterou že se českopolské vztahy dávno přenesly. Navíc je to voda na mlýn hloupým nacionalistům z druhé strany, dnes víc než kdy jindy.

Neupírám menšinám sebemenší práva, dokonce si myslím, že u nás jsou diskriminovány a bojuji za ně. Nesnáším, když někdo stereotypně hodnotí Poláky, natož Čechy. Nedokážu říct, jestli mám více polské nebo české kořeny, asi jsem to nikdy nepotřeboval zjišťovat. Ale když za mnou kdokoli přijede, hrdě ho beru do Polska, ukazuju věci na obou stranách a oni žasnou, jak blízko máme dvě tak bohaté kultury.  Dokonce se snažím projektem zPolska.cz napravit pošramocenou pověst zboží polského původu.

Myslím, že prosperita a krása celého Těšínska byla dosažena právě tím unikátním mixem kultur, aktivit, soudržnosti a spolků a vzájemnou tolerancí rozumných lidí. Obdivuju naše dědy, že z mého kraje neudělali druhé Kosovo nebo po válce další Sudety. Je na co navazovat – ale na obou stranách.

Kéžby radši aktivity představitelů KP a PZKO směřovaly do kulturní oblasti – postavme muzeum, udělejme druhé Gorolskie Swiento apod. Nebo „Víte, že se řeka Olše počeštila až v roce 1961“ ? Vítal bych symbolické gesto ji přejmenovat zpět – nic proti ničemu. Žáků na polských školách každoročně ubývá – tak aby na Třinecku tímto tempem nezůstaly jednou jenom ty nápisy 🙁

Kdybych se narodil před sto lety … v tomhle městě…