raport z ecommerce veletrhu v Poznani

Minulý týden jsem absolvoval 900 km po polských silnicích, abych se zúčastnil veletrhu e-commerce v polské Poznani. Šlapu teď do projektu zPolska.cz a chtěl jsem na něho získat feedback ze strany polských eshopů a dodavatelů.

náš stánek - targi POZnanTrhy měly i svou malou sekci pro startupy  (tam jsme měli stánek i my)

– libil se mi Taxilog, který se snaží spojit velké taxi společnosti a firmy, které platí zaměstnancům taxíky

 Monsterio.pl umožňuje zákazníkům zadat poptávku na produkt(y) a eshopům a ty by se měly bidovat v lepší nabídce

Co jsem dále pochytil zajímavé e-commerce startupy, z časopisů apod.

– startup pro pojištění smartphonů on-line z Brazílie získal investici – Pitzi

– aplikace pro místní akce obchodů – Walk.by, otázka je masové rozšíření

– agregace uživatelských recenzí z Indie Reviews42, dává mi to smysl spíše z pohledu merchanta, který by za to platil

– BuyReply umožňuje okamžitou objednávku produktů z jakéhokoliv média (TV, print)

– testuju polské Colibri pro měření inbound marketingu a SEO (podobné Collabim :))

Z dalších trendů, které tam byly k vidění, bych zmínil

– různé odnože platebních systémů … sms, platební brány, platební agregátory a la naše GoPay nebo PayU (těch tam bylo asi 10 stánků)

– spousta e-mailing systémů (podobné SmartEmailing), včetně e-mail automatizace a behaviorálních e-mailů

– remarketing – ať už na vlastním eshopu, vyhledávačích nebo obsahových reklamách

– inspirativní právní služby v balíčcích pro eshopy nebo paušálech (což je oblast, ve které mám nějaká želízka v ohni i u nás:)

Co v ČR nemáme jsou projekty agregace doprav – velkou prezentaci měl produkt Seepla, který nabízí za paušál agregaci doprav, je to něco jako GoPay pro dopravy – eshop nemusí implementovat jednotlivé dopravce a jejich API a určité výhody to má i pro zákazníka. Z dřívejška znám i porovnávače aktuálních nabídek dopravců – Kurjerzy.pl, viděl jsem taky jakéhosi přeprodejce DHL a UPS – apaczka.pl …. očividně v Polsku je to větší boj – je něco takového u nás?

Zaujalo mě, že skoro na každém letáku startupu bylo logo EU programu „Inovace v hospodářství“, viz diskuse o čekání na seed fond a polemiku kolem něj. Podmínky jsou prý takové, že projekty dostávají peníze na vývoj, ale pokud nedosáhnou určitých cílů v oblasti příjmů, musí peníze vracet. Hrubým pohledem na web programu vidím, že tam mají 10 miliard euro a cca 12 000 čerpatelů (ten program je ale asi pojmut šířeji).

IMG_2325

Zavedené německé velkofirmy Trusted eshops Sofort prozradily, že chystají i expanzi do ČR a budou tak následovat Amazon.   Perličkou je, že časopis ProSeed přinesl rozhovor s polskou skupinou Gruper a data Grouponu a otevřeně hovoří o krizi slevových serverů jak v USA tak v Polsku (poklesy uživatelů, pád cen akcií apod.). Ve stejném čísle je rozhovor s Ondřejem Frycem, který např. upřesňuje svůj tweet z prosince o Google Marketplace – nemyslí, že Google bude obchodovat s věcmi přímo fyzicky a říká, že eshopům se to líbit nebude a Google ztratí své inzerenty.

Moc se mi líbila celková úroveň prezentací, hlavně letáky měli všichni opravdu promakané, úplně se chce opisovat a inspirovat, jenom přímo zaměřené tištěné časopisy na ecommerce nebo startupy jsem viděl na veletrhu tři. Příjemný byl i formát akce a zaměření…místo celodenních konferencí, kde sedím na zadku a pasivně poslouchám se mi více líbí obejít 100 stánků s konkrétními projekty. Prohodit s nimi pár slov, potkat se přímo s foundery. Pro  prezentjící je to úžasná možnost prodat své produkty a potkat své zákazníky. Škoda, že něco takového není u nás, rád předám kontakty na polské organizátory nebo se budu podílet jinak. Myslím, že firem, které by takto chtělo prezentovat té spoustě našich eshopařů je hodně. Pro ilustraci – stánek stál cca 18 000 Kč (cca 100 vystavovatelů), startup stand byl za 4000 Kč, vstup byl zdarma, cca 1 500 návštěvníků.

 

problém mého zítřejšího Já

 

Mám zásadní rozpor, se kterým bojuju odjakživa. S despektem se dívám na činy, které jsem udělal a dosáhl v minulosti a už dnes dávám vavříny SuperAdamovi, za to, co dosáhne zítra. Pohled je podobný perspektivou roka nebo dne. Když si představím, co jsem dělal před rokem, chce se mi smát, za rok se vidím na obálce Forbesu. Totéž přenáším do nových projektů – vidím je jako bájné Svaté Grály někde v mlze a unikám k nim z shitstormu denních úkolů a ty se samy nevyřeší.

Ráno (v poledne) začínám s pohledem do země a tíhou všech problémů světa na svých bedrech. Večer (a pozdě v noci) jsem člověk, který je odhodlán změnit druhý den  svět.  Co nestihnu dopoledne, doháním pozdě do noci a ráno je to stejné. Je to začarovaný kruh.  Pravda je ale asi někde uprostřed – byl jsem a budu takový, jako jsem dnes. Sestimsmiř.

Vím, že člověk musí být ohledně své budoucnosti optimistický, aby ho to hnalo někam dál…přesto mám problém to každodenně přenést do reality. A jsou dny, které pokrytecky proflákám u e-mailů a na zbytečných schůzkách. Přitom neznám lepší pocit, než se večer ohlédnout za plodným pracovním dnem s parťákem u piva (ideálně po sportu). Recept na úspěch je tak jednoduchý – pravidelná rutina, focus, vůle a plánování.

Pověsím si to nad postel.

 

 

dilema třineckého parkoviště

V lednu jsem byl v Sillicon Valley a teď občas jezdím do své firmy v Třinci. Dva rozdílné světy. Jelikož máme studio v centru Třince (dá-li se to tak nazvat), mám u firmy vyhrazené parkovací místo. Ani v malém městě není jednoduché někdy zaparkovat, kor když je to hned u úřadu práce nebo pošty. 

 

Parkoviste_trinec

 

Co řeším, když přijedu autem? Vidím lidi, kteří projedou dva zákazy vjezdu a zaparkují si auto na našem vyhrazeném parkovišti. S rozličnými výmluvami … „Chvilička, jenom si dojdu na poštu“ nebo „Já myslel, že je to města“ apod. Já to taky někdy v Praze nebo Brně zkouším:) Ale jako majiteli mi pění krev v žilách.

Co mě ale štve, je že se občas přistihnu, jak zařídit, aby bylo parkovací místo vždy volné nebo jak potrestat ty, kteří na mém místě parkují apod….. Jak vyřešit parkování v Třinci, kde jsem jednou za 2 týdny, protože to lechtá mou majetnickou ješitnost.

Je to důležité? Není. Před 2 měsíci jsem vymýšlel, s jakým globálním byznysem zkusím dobýt americký trh, a teď odháním auta od pošty v Třinci. Se stejnou energií a množstvím času.

Jaký je závěr? Nestačí pracovat a řešit věci. Je nutné vědět, čemu má smysl věnovat energii. Otázka zda začít v ČR nebo globálně se může zdát jako úplně jiný level, ale ve svém důsledku řešíte obdobné problémy a věnujete stejné množství energie.  Ovšem zásadní rozdíl může být ve výsledcích a dopadu vaší činnosti (Třinec vs. svět).

Obecně je můj sen v byznysu neřešit věci defenzivně (tzn. věnovat se tomu, co po mě kdo chce), ale ofenzivně, tzn. sám rozhodovat, kam směřovat svou snahu a co rozvíjet. Času a produktivních let máte jenom pár, tak proč řešit, kdo parkuje na vašem stání, když můžete zkusit dobýt svět.

8 věcí, které jsem řekl startupům

Po účasti v programu StartupYard II. 2012 s projektem Pizzatime.cz (dnes DameJidlo.cz ) jsem byl požádán o malý mentoring a shrnutí „lessons learnt“ z mého působení v tomto akcelerátoru. I přesto, že se nepovažuji za příliš úspěšného startupistu, rád jsem pozvání přijal.

O čem jsem mluvil?

 

1.Talk but work! 

První týdny budete jenom mluvit – s mentory, s ostatními, pitchovat. Je důležité to nepokládat za práci. Mluvení není práce, schůzky nejsou práce. Je to něco, co vám ubere čas, a ten je třeba dohnat po odpoledních a večerech. Nikdo vás hlídat nebude, ale demo day, kde musíte prezentovat,  se neúprosně blíží.

2. No excuses.

V sprnu jsem si myslel, že PIZZATIME nemá plánovaný růst prostě proto, že je léto a lidi neobjednávají…. kecy. Je umění být na sebe přísný a nehledat výmluvy – jako founder k sobě nebo k vlastním zaměstnancům. Byznys má pouze objektivní měřítka a kdo chvíli stál, už stojí opodál. Pamatujte, že cokoliv vás brzdí, číkoliv je to vina, se projeví na výsledcích.

3. Měřítko úspěchu.

Cokoliv budete dělat, vždy si určete jednu metriku, která bude známkou úspěchu nebo neúspěchu. Počet zákazníků, registrací apod. Kolem hodně „YESmanů“, kteří vás budou plácat po zádech i když 3 měsíce nikam nepokročíte. Měli byste v každém okamžiku vědět, jak jste na tom a kde máte mezery.

4. Demo Day

Je naprosto zásadní, abyste měli už na Demo Day produkt, který budete prezentovat. Pokud ho nemáte, můžete mít sebelepší pitch, ale za týden si na vás nikdo nevzpomene. Ani zákazník, ani novinář, ani investor. Roman Staněk řekl: „Investor se musí ozvat hned potom, co přiletí ze schůzky domů, jinak to ber jako zdvořilé ne.“

5. uvědomit si, co chybí 

Někdy je lepší, dívat se pod nohy, na čem můžete uklouznout, než jak vysoko polezete. Ve svém podnikání jsem měl spoustu brzd, které samy o sobě problém nedělaly, ale všechny dohromady „utahaly vola“. Říkám tomu „teorie cedníku“, např. Tomáš Čupr „čůrá na ohýnky“. V Pizzatime byla slabina v IT backgroundu a složení teamu, např. Limmate selhali technologicky, ActivePeopleDo na to neměli čas apod. Vtip je v tom problémům předcházet, ne je řešit, až jsou z nich noční můry.

6. Předčasné uspokojení.

Na spoustě projektů, které jsem sám spouštěl, jsem se falešně upínal na samotné uvedení produktu na trh. Tak nějak jsem čekal, že to potom půjde samo. Nešlo. Spuštění produktu je jenom začátek dlouhé cesty. Práce nastává potom – získat první uživatele, první peníze, masírovat týdně updaty. Vzpomínáte na launche projektů ze SY 2012? Já moc ne.

7. Silicon Valley je blíž, než si myslíte.

Škoda, že účastníci SY nejedou do SF na začátku, ale až na konci programu. Pro mě osobně byla návštěva Sillicon Valley velice inspirativní.  Byl jsem překvapen, že to, na co si v Evropě hrajeme, tam opravdu funguje (pitche, angel investoři, VC, akvizice apod.). Setkání s Alainem Rossmanem nebo Romanem Staňkem mi potvrdila, že svět je na dosah ruky a pokud máte dobrý nápad, team a pressure, máte šanci i jako Mr. Nobody. Ignorovat globální trh znamená, že pro svůj nápad nežijete, ale je to jenom hobby.

8. Pozor na zombifikaci!

Je fajn se do něčeho vrhnout po hlavě. Startup ale není typ firmy, jako spíše jedna z jejich fází. Startupem nejde být dokonečna. Startup je revoluce, změna a neustálé zkoušení nových přístupů. Myslím, že #fail není stigma, blbé ale je, když je startup dávno #fail, ale nikdo si to nepřipouští. Do živého tne super glosa od Danielle Morrill (doporučuji i s hudbou).

9. Enjoy it, use it.

Neberte se až příliš vážně, 9 z 10 firem jde stejně do ztracena… Ale pokud máte šanci pracovat na svém snu, dejte do toho vše. Využijte maximálně nálepky startup – prezentujte se, poutejte pozornost, zaměstnávejte lidi skoro zadarmo (jste startup..:), mějte vždy důvod nejít se svou holkou do kina (mimochodem existuje na to i knížka). A hlavně – užijte si to!