Vy ještě telefonujete?

Přesněji, řešíte podnikání skrz hovory přes telefon? Myslím, že éra mobilních telefonů skončila tehdy s reklamou na soby. Pro mě osobně je telefonování ztráta času – už jenom ta doba než to druhá strana zvedne a dostaneme se přes úvodní zdvořilosti!

Telefonovat neznamená pracovat efektivně, i když má člověk často pocit, že věci hrozně „posouvá“. Pro mě je opak pravdou – většinou se začíná otázkou „Jak se máte?“ a často se obě strany trumfují, kdo toho řekne více. Závěry jsou nejasné, každý si z hovoru vezme jenom to své. A v případě sporu se k podobě dohodnutého nejde vrátit.

Dávám přednost – e-mailu. Pracuji, kdy na to mám čas, určuji prioritu konverzací, vždy vím, kdo mi píše a z předmětu (většinou) poznám, o co jde.  Písemná forma vede k efektivní komunikaci, úspornému sdělení a přesnějším dohodám. Neskáčeme si do řeči a reaguji jenom na to, na co reagovat chci. Druhá strana se nemůže vymlouvat, že něco myslela nebo říkala jinak.

Samozřejmě jsou výjimky, kdy přínos Bellova vynálezu nepopírám, jenom se to v poslední době stalo nějak moc normou. Mám pocit, že někteří lidi volají jenom proto, aby udrželi kontakt nebo zvýšili urgenci svého požadavku. Pokud telefonuji tak buď řeším neodkladnou věc nebo si vyjasňuji nějaký rozpor.  Telefon je někdy dobré použít takticky –  když chcete zjistit něčí názor a víte, že by to nemusel napsat upřímně.

Svůj mobil bych ale za nic nevyhodil – je to pro mě dnes nástroj mnohem důležitější, slouží mi pro organizaci času, schůzek a úkolů. V neposlední řadě je taky díky Twitteru mocným informačním zdrojem. Vím, co se děje a stačí mi k tomu 140 znaků. Na mobil se proto dívám spíše než ho dávám k uchu. Ale pozor, dobrý sluha může být špatný pán, striktně vypínám veškerá samovolná upozorňování (e-maily, aplikace).

Takže když mi voláte a mobil vyzvání, patrně řeším důležitou věc a nemůžu to zvednout. Určitě ale zavolám zpátky – vsaďte se ale, vás vyruším od něčeho jiného. Může to znít extrémně, ale takto jsem si podnikání zařídil a nekončím den s tím, že mi drní hlava ze vzpomínání, kdo co vlastně chtěl. Pokud jste realitní makléř nebo obchoďák, asi to celé nezměníte, zkuste se ale někdy zamyslet, zda je nutné pokaždé opravdu „vytáčet“?

článek vyšel v E15 dne 10.9.2012

Profit_10_9

 

Gates i Zuckerberg nedostudovali – má to být vzorem?

V poslední době se v prostředí startupů (začínajících malých firem) setkávám s jevem, kdy mladý podnikatel (nebo vývojář, grafik) zahodí svá studia na VŠ, protože má našlápnuto na svůj velký globální startup. Udělal to Bill Gates, Mark Zuckerberg, tak proč by se měl školou zatěžovat on?  Nemyslím si, že je to dobrý nápad. A neříkám to jenom proto, že jako šedý vlk internetového podnikání jsem vysokou dokončit stihl. 

Mohl bych rozepsat spoustu důvodů, co univerzita s jistotou přinese. Poznáte spoustu přátel (ze kterých se za deset let stanou vysoce postavení lidé), dostanete se lehce do zahraničí. Každopádně získáte lepší přehled, slovní zásobu, naučíte se lépe pracovat s textem – jak při čtení, tak psaní. 

Pro mladého člověka vidím jeden zásadní důvod, proč studovat, a tím je konfrontace s autoritami. Bát se zkoušek, stíhat termíny seminárních prací a soustavně se připravovat v nějakém oboru je zkušenost nenahraditelná. Toto poznání přichází postupně časem. Nemyslím si, že je dobré hned po střední škole pracovat námezdně a naskočit do vlastního podnikání. Vědomosti a znalosti se odjakživa předávaly pod vedením starších, protože nedílnou součástí jsou i hodnoty. 

Rezignace na vysokou školu souvisí také s ambicemi a vytrvalostí. Pokud jsem položil VŠ a funguji dále, proč bych nepoložil při prvních problémech i můj projekt? Útěk nic neřeší, počítá se charakter a výdrž. Ruku na srdce, kromě mediků neznám žádný vysokoškolský obor, který by nešel udělat trochou učení v přestávkách jednoho nekončícího večírku, jakým studium na vysoké škole je. Existují také opravné termíny, výjimky a reparáty. Nechat se vyhodit je prostě umění. Školu dokončit potom není otázkou intelektu, ale spíše vůle. Známosti ze studií se poté stanou navždy vaší první a skvělou sítí, ve které budete vyhledávat pomoc nebo spolupracovníky.

Pokud máte talent, firmu rozjedete i za tři roky a budete o to lepší a zkušenější. A hlavně, hezký projekt se dá vyzkoušet nezávazně i během studií, nehledě na osvobození od sociálního a zdravotního pojištění. Jestli se teď vrhnete pouze do tvrdého byznysu, těžko si za pět let vzpomenete, že by bylo fajn něco dostudovat. O to více oceňuji snahu inkubátoru, který zve zkušené mentory a jehož se s mým projektem účastním.

Představte si třicet let od této chvíle. Jste ohromně úspěšní podnikatelé. Je to ale vše? Třeba budete chtít ovlivňovat svět kolem sebe více, účastnit se věcí veřejných, sdílet svůj pohled na svět. Co když budete chtít kandidovat na prezidenta? Ostatní se budou snažit nalézt vaše slabé stránky. S titulem, kontakty a nadhledem budete muset o to méně ostatním cokoliv dokazovat. Kromě znalostí ve mně vysoká škola zanechala určité postoje, ideje a naučila mě úctě a respektu. To vše tady dnes možná trochu chybí. Pokud se právě teď rozhodujete, zda se školou pokračovat nebo jí nechat, berte tenhle krátký text jako důrazný hlas pro.

 

článek vyšel dne 3.9.2012 v Hospodářských novinách